TIBET

zpět na mapu

Tibet, dnes autonomní oblast na jihozápadě Číny (vysoká náhorní plošina mezi Himalájem a Kchun-lunem, s hlavním městem Lhasa). Uvedení buddhismu do T. v 7.stol. mělo rozhodující význam pro vytvoření svérázné duchovní kultury. Nejoriginálnější hud. projevy souvisejí s tibetským buddhismem (lamaismem) a jeho institucí klášterů. Společným znakem hudby všech hlavních sekt je vedle absence uměl. funkce zvláštní způsob zpěvu, napomáhající uplatnění funkce magicko-rituální: pomalý, nepřirozeně hluboký, v rozsahu kvarty nebo kvinty, často používající glissanda. Zpěvy v tibetštině nebo řidčeji sanskrtu jsou přednášeny sólově nebo sborem mnichů, výjimečně i laiky. Většinou jsou doprovázeny souborem dechových a bicích nástrojů (párově používané šalmaje, mušle, dlouhé kovové trubky, krátké kovové trubky dříve vyráběné z lidských kostí, buben ve tvaru přesýpacích hodin, rámový buben, činely, ruční zvonek). V liturgii se obvykle střídají vokálně instrumentální a čistě instrumentální úseky. Pozoruhodné je i lidové divadlo se zpěvy a tanci, doprovázené bubnem a činely.



ragdung, též rag dung, měděná, až 4 m dlouhá trubka, používaná v sakrální hudbě >Tibetu jako bordunový nástroj.

zpět na mapu