BALI

zpět na mapu

AUDIO UKÁZKY

Bali, jeden z ostrovů Indonésie, 5.700 km2, 3 milióny obyvatel, významný neobyčejně pestrými a originálními hud. projevy. Společné východisko hud. tradic Jávy a B. dáno v 10. stol. Pro kulturu B. je příznačné zachování hindu-javánského charakteru bez vlivu islámu. Silná imigrační vlna z Jávy v 16. stol. ovlivnila vedle praxe i hud. teoretické reflexe, pro něž je typické zasazení hudby do metafyzicko-mystických vztahů a její interpretace jako znějící kosmologie. Od 17. stol se v hudbě B. vyvinulo na 20 gamelanových typů (viz.gamelan), vesměs používaných pro doprovod tanců a divadla (přechod mezi těmito útvary je často nezřetelný). K nejznámějším patří gamelan gambuh (4 podélné flétny, smyčcová loutna rabab, závěsné gongy, bubny), doprovázející stejnojmenné představení s námětem z období říše Majapahit. Gamelan gender wayang má (na rozdíl od drsného vokálního projevu gambuhu) průzračně jemný zvuk, vytvářející zvukovou atmosféru stínového divadla wayang kulit. Shodný princip hud. organizace jako gamelan mají nejen některé soubory s dřevěnými resp. bambusovými nástroji, ale i vokální skupiny: tanec kecak (cak), původně iniciační obřad, který později přijal prvky Rámájany, doprovází početný mužský sbor strukturovaný jako instrumentální gamelan.
Oproti javánské hudbě je hudba B. dynamicky i instrumentálně kontrastnější, dramatičtější, nepoužívá sól. zpěv, omezeně chordofony. Výchozí tónové systémy, pětitónové slendro a sedmitónový pelog jsou společné, na B. nazývány saih lima a saih pitu. Ve středověkých rukopisech se dochovala původní písmenná notace vokální hudby spolu s textem.




Literatura:
Belo, J.: Traditional Balinese Culture. New York 1970
Collaer,Paul: Südostasien. Leipzig 1979
Oesch, Hans: Aussereuropäische Musik. Tl. 2. Laaber 1987
Miller, Terry - Williams, Sean (eds.): Southeast Asia. New York, London: Garland 1998.

zpět na mapu