AUSTRÁLIE

zpět na mapu

AUDIO UKÁZKY

Zatímco hudební kultura novověkých imigrantů je kosmopolitní, hudba původního obyvatelstva (cca 60.000) je kulturně specifická. Vzhledem k velkým etnickým i kulturním rozdílům jednotlivých domorodých kmenů nelze podat globální charakteristiku jejich hudby. Společným rysem všech hudebních projevů je jejich úzké sepětí s magií a totemismem, resp. s rituály, ztělesňujícími kosmický pořádek, v němž je ústředním konceptem tzv. doba snění: mýtická doba, jejíž totemová zvířata jsou ztotožňována se zvuky. Jistým způsobem uskutečnění této doby je i rituál.

Hudební projevy jsou převážně vokální, nástroje (úderné idiofony, z aerofonů zejména dydžerydů) bývají spojovány se zpěvem - jako sekundární.

Většina hudby severní A. je spojením zpěvu a tance (koroborí). Zpěvní projev je velmi různorodý: od monotónního přednesu krátkých textů až po melismatické útvary s dvouoktávovým ambitem. Rytmický doprovod - vzhledem ke zpěvu často polyrytmický - tvoří nejčastěji ozvučná dřeva a dydžerydů.

U některých středoaustralských kmenů lze rozeznat souvislost mezi tvarem hudebního projevu a určitou nadpřirozenou bytostí. Melodická linka je v písních nejdůležitějších rituálů většinou terasovitě klesající; její konkrétní podoba (velikost intervalů, rytmické proporce, stěžejní rysy) koreluje s totemovým předkem. Melodická linka je utvářena patterny. Občasné přemísťování akcentů přednášeného textu slouží např. ke zdůraznění dvojznačnosti slov nebo posouvá text do roviny "tajných řečí".


 

dydžerydů, onomatopoický název pro dřevěný aerofon (délka 1 - 2,5 m, o 3,5 - 7,5 cm), zhotovený nejčastěji z duté větve blahovičníku, používaný australskými domorodci. Název se v různých oblastech Austrálie liší. Osobitá hrací technika, založená na cirkulárním dechu a užívající i zpěvu a řeči, umožňuje jednak měnit barvu a dynamiku základního tónu - bordunu, ale také rozeznívat svrchní harmonické tóny. Výsledná výrazová škála může být u tohoto technicky jednoduchého nástroje bez hmatových otvorů velmi široká.

koroborí, přinejmenším od 18. stol. používané označení nočních tanců australských domorodců, které mají významné místo v jejich náboženském životě. K. trvající několik hodin je sledem krátkých částí (pouze mužům přístupné autorské rituální zpěvy i zábavní části pro celý kmen), v nichž jsou představovány bojové i mýtické scény. Doprovodnými hudebními nástroji bývájí vedle dydžerydů ozvučná dřeva.



Elkin, A. P., Jones, T. A.: Arnhem Land Music. Sydney 1958.
Collaer,P.: Ozeanien. Leipzig 1965.
Moyle, A. M.: Aboriginal Music, Aboriginal Sound Instruments. Sydney 1978.
Isaacs, J.: Australian Aboriginal Music. Sydney 1980.
Kaeppler, A. - Love, W. (eds.): Australia and the Pacific Islands. New York, London 1998.

zpět na mapu